26 dní jsem čistá

Ozývám se po čase, moje nekomunikativnost je tu sice stále se mnou, ale já jsem trochu skrytý grafoman, takže mi to nedá. Jo, tak jsem čistá už pěkných pár dní. Ale je to boj. Dnes jsem šla z práce a měla jsem fakt namále. Chtěla jsem se přejíst, hodně, strašně, pak jsem začla snižovat nároky a alespoň čokoládu říkala jsem si. Byla jsem trochu zhrzená z návštěvy doktorky, která si mě informativně převážila a hle 83 kg, teda chápu, že její váha váží jinak, ale aby ukazovala víc než minule, to mi podkopalo moje domnělé sebevědomí, s nímž se snažím sama sobě tvrdit, že je mi váha jedno, hlavně, že se nepřežírám. To je pravda. ale přece jen to naštve, když to srovnám se svými záznamy...

Zaútočil na mě taky PMS, ačkoliv většinou jsem jen nevrlá, netrpělivá a musím se krotit, abych v práci hystericky neodsekávala, tak tentokrát to mám takové depkoidní. Včera jsem brečela ve vaně a při cestě z práce, ještě, že byla tma, tak jsem si vykračovala s tváří zalitou slzama, a dnes k tomu ta chuť se přežrat, no nakonec jsem to pro dnešek ustála. Byl jsem i nakoupit, což je pro mě dost nevhodná kombinace s takovými chutěmi. Ale potřebovala jsem nějaký jídlo, snažím se teď nakupovat výhradně s mužem a nelozit do krámu sama, no ne vždy je to možný, že. Takže jsem teda zvládla i nakoupit a při cestě k pokladnám jsem to v tomhle Albertovi moc neznala a omylem si to zkrátila kolem čokolád, byla jsem jak feťák fakt. Tak jsem se hned začala dívat na druhou stranu a zevrubně studovat kávy, abych to zvládla, dozvěděla jsem se, že existuje nějaká nová rozpustná káva vyráběná ze zelených bobulí kafe, takže aspoň to, jinak teda nakoupeno, ale zapotila jsem se. Co vám budu povídat, není to jednoduché býti magorem přes jídlo. 

Mám za sebou dvě návštěvy psycholožky, dozvěděla jsem se, že nepiju tak pěkně, jak jsem si myslela, jelikož moje zelené čaje mi paní hezky odečítá, čímž mě sice štve, ale tak se snažím hodit trochu do pokory a poslouchat a vařím více roibosu. No a čím mě štve ještě víc, je, že chce, ať si teď jídlo plánuju. Uáááááááááááá. Já. Já, které při slově plán naskakuje husí kůže a proti všem fyzikálním zákonům mám chuť své tělo nutit do běhu a utíkat pryč....Ale já umím plánovat, i jídlo umím plánovat, však v tom mám praxi, jen mě to nebaví. Ale jak říkám, musím přestat se svými rebeliemi a nahodit trochu té pokory, jelikož si říkám, že když se jde léčit alkoholik, tak se mu asi taky nelíbí vše, co mu doktor říká. Ale protože se chci vyléčit a moje cesty byly doposud k h...u, tak to tedy zkusím.