Docela to tu flákám, ale není to tím, že bych jen někde v koutě obcovala s čokoládou, (i když přiznám se, jedno přejezení mám už teď bohužel na kontě taky), ale je to prostě tím, že se furt něco děje, nestíhám, nestačím a ani nemám moc náladu sedět u počítače.
Co se týká mých snah, snažím se plánovat dle rady doktorky jídlo, ale jelikož jsem od přírody rebel a mám chuť se úplně nesmyslně bouřit, tak i s těmito plány stravy mám problém. Spočívá to sice v prostém naplánování si jídel na příští den a následném odškrtání, zda šlo podle plánu, či nikoliv a zhodnocení eventuelního přejezení. Jenže mně z nějakýho vrozenýho negativismu činí potíže dát si na svačinu zrovna to a ono, co mám napsáno, připadám si pak jak na školním táboře. Ale tak se s tím srovnávám a plánuju a více či méně se držím. Minulý týden, shodou okolností ve čtvrtek před společným vážením (no jsem blbá prostě), jsem to nezvládla a přejedla se, ale dost jsem nad tím přemýšlela a kromě chvilky příjemných pocitů u půl piksle lískooříškové pomazánky z DM jsem z toho prostě snad ani neměla nějakej požitek. Ani vlastně nevím, proč jsem se přejedla, když mě nehonily žádný speciální chutě, prostě asi z té potřeby utýct před světem a na chvilku se schovat, nějaký zklidnění, něco co by za to stálo mi to ale nepřineslo, takže jsem zase zpět a jedu si znova svou čistou lajnu. Vydržela jsem 41 dní, tak třeba teď budu úspěšnější.
Jo a ještě k tomu plánování, ono je mi to sice dost proti srsti, ale musím uznat, že díky tomu do sebe dostanu minimálně 300 g zeleniny denně, což jsem dřív (ačkoliv jsem házela ramena, že zeleninu, tu já přece zvládám v jídelníčku bez problémů) nezvládala.
Až na ten můj minulotýdenní exces se stravuju normálně, nejím moc, ani málo, ale dopřeju si občas štrúdl, a i 70% čokoládě už jsem udělila milost, moje mléčnými Milkami zmlsané chuťové pohárky ale zvládnou jen tu s nějakou příchutí, vyzkoušela jsem karamelovou a jsem spokojená. Dle převažování u doktorky je prý velmi pozitivní zpráva, že nepřibírám, můj jídelníček se sice za redukční opravdu považovat nedá, ale až budu prý jednou v udržovací fázi, mělo by to být bez problémů. Krásná vize, ale pro mě trochu moc futuristická:)
A teď čekám na výsledky kalorimetrickýho vyšetření, kdy bych se měla dozvědět, kolik moje tělo skutečně potřebuje, kolik a jak spaluju, tak jsem zvědavá. A pak začne teprve to pravý tóčo, kdy budu nadrsno počítat kalorie. Ble. No nějak se k tomu cíli dopracovat musím, pomalu, ale jistě:)
