Proč zhubnout

Mám potřebu si nějak utřídit důvody, proč chci jednou provždy dostat váhu na nějaké stabilní místo. Asi  taky proto, abych až mi bude ouvej, si to tu mohla přečíst. Jednoduše řečeno je to tak, že prostě nechci být tlustá a basta fidli. To je jasné, za tímto prostým faktem stojí  ale i řada dalších důvodů.

Radost ze života a energie

Ačkoliv jsem už za léta hubnutí přišla na to, že u mě automaticky rovnice být štíhlá (respektive štíhlejší, vyloženě štíhlá jsem nikdy nebyla:) = mít radost ze života vždycky nefunguje, dle aktuálního stavu musím říct, že směrem nahoru to teda funguje stoprocentně. Tedy více kil = méně chuti do života. Chybí mi ten pocit, kdy mě něco žene kupředu a tím nemyslím jen do hubnutí. Když vážím míň, jsem prostě tak nějak přirozeně víc aktivní a nepotácím se jako živá mrtvola. Teď to mám tak, že se mi nic nechce a není to jen takovéto chvilkové lenošení, když venku prší a vy si zalezete do postele s knížkou. Mně se nechce nic obecně, nechce se mi chodit na procházky, na výlety, nechce se mi cvičit, nechce se mi chodit ven, mezi lidi, přestala jsem chodit pěšky. Prostě kila navíc berou energii a já ji chci zpět.

Zdraví

Chci se dostat na nějakou rozumnou hmotnost a nemusí to být v žádném případě ta dle BMI jakože normální, spokojím se i s mírnou nadváhou. Jsem takový ten obecně široký typ, něco jako kuchařka Nigella Lawson, velká prsa, široká pánev a široké kyčle, které mi nikdy nedovolí vypadat vyloženě hubeně, což mě nijak nedrásá. Vždycky budu krev a mlíko, ale tak to je. Jen nechci být krev a špek, žít bez výkyvů na váze, chci prostě žít tak, abych mohla s čistým štítem říct: žiju zdravě.

Oblečení

To je moje velká láska, teda ne že bych byla nějaký módní nadšenec a vyrážela mezi lidi vystajlovaná a trendy jak ďas. To nejsem, ale baví mě se oblékat pěkně, protože pak se taky celý den pěkně cítím. Neříkám, že každý den, ale baví mě zamyslet se nad barvami a pohrát si s doplňky. Pěkné boty, náušnice, sem tam nějaké korále, šátky, to jsou věci, co mi dokáží po ránu vylepšit náladu. Z toho logicky plyne, že miluju nakupování. Je to tak, ale nenakupuju bez rozmyslu, šatník mi nepřetéká, jednak na to nemám peníze a druhak nechci hromadit moc hmotných statků:) Každopádně nákupy něčeho pěkného na sebe, natož zlevněného mě baví. Ale s mými kily teď mě tedy nebaví ani nákupy (proč taky kupovat „tlusté“ oblečení) ani oblékání. Většinu oblečení mám teď stavěnou na hmotnost kolem 72 až 75 kg, současný stav vzniklý za poslední dva měsíce si tak s mým šatníkem moc nerozumí. Vracím se k šetrnější černé barvě a  minulý týden jsem v mým očích klesla dost hluboko, respektive vylezla dost vysoko, když jsem se potupně vydala vytahovat trička z krabice uložené na nejvyšší skříni, kam jsem v posledních měsících ukládala oblečení, které na mě začínalo připomínat stanovou plachtu. Stydím se a chci zpět barevné oblečení!

Sebevědomí, sebejistota, sebeúcta

Seběvědomí u mě souvisí s kily hodně a zárověň s oblečením, protože když se v něm cítím dobře, připadám si dobře, jsem sama se sebou spokojená, a tím i seběvědomější. Stejně tak je všechno provázáno se sebejistotou a sebeúctou. Když se mi daří držet se ve zdravém režimu, nepřejídat se, nepřibírat, pravidelně se hýbat, vážím si sama sebe víc, což se pak odráží i do pracovního života. Když jsem sama se sebou  srovnaná, nestydím se projevovat svoje názory, jsem prostě jistější  v kramflecích a nenechám se snadno rozhodit. Zatímco v poslední době se na firemních poradách dost často soustředím taky na to, jestli mi jako to triko dobře zakrývá břicho a jestli mi někde neleze špek a o nějaké vystoupení z řady  a prezentování svých názorů vůbec nestojím.

Partnerství a chlapi

Je jasné, že chlapi nebo prostě partněři jsou důležití a že opět dost souvisí se sebevědomím. Mám sice štěstí, že se mému muži přirozeně líbí takové ty klasické ženské křivky – prsa, zadek, boky, kde se kosti sice nahmatají, ale vidět nejdou. Ale ačkoliv mi to neřekne naplno, vím, že se mu víc líbím zhruba o deset kilo lehčí. Když k tomu přičtu, že se tak sobě líbím víc taky, je to důvod proč zhubnout jak hrom! Chci zmínit i cizí chlapy, ne že bych tedy byla nějak promiskuitní nebo tak něco, ale s mým posledním velkým zhubnutím (z 93  na 72 kg) jsem si začala všímat těch občasných mužských pohledů a vetšího zájmu o mou maličkost. Na jednu stranu mě to děsně štvalo, proč sakra si mě nevšímali dřív, vždyť jsem  furt stejná, jen jsem zhubla, rozčilovala jsem se. Na druhou stranu jsem to chápala a taky jsem dlouhou dobu něco takového nezažila, takže to bylo dost zvláštní, ale musím uznat, že rozhodně příjemné. Vědět, že se člověk někomu líbí, to prostě potěší.

Budoucnost

Jedním z velkých důvodů, je i má budoucnost. Je mi jasné, že čím jsem starší, tím se nabraných kil zbavuje hůř. Jsem taky ve věku, kdy už bych asi taky pomalu měla přemýšlet nad dětmi. Mateřské pudy mě tedy zatím neovládají, tak si dávám čas. Nechci otěhotnět jen proto, že jsou těhotné mé kamarádky a proto, že už bych jako měla. Chci fakt chtít, ale zároveň vím, že těhotenství v obézním těle není nic zdravého pro mě ani pro toho dalšího malého člověka a taky to, že přibrat k nynějšímu stavu další těhotenská kila, by byl taky problém.

Velké maličkosti na závěr

Je taky i spousta na první pohled hloupostí, který mě v tlustém životě otravují. Jedním z nich jsou třeba vrzající parkety, naše vržou pořád, ale pode mnou teď prostě víc:( Vadí mi taky, že skrze břicho se mi hůř lakují nehty na nohách. Co je, uznávám dost blbost, ale štve mě taky, je že když se ohýbám pro něco na zem, nebo něco zvedám, tak tak mírně heknu nebo povzdechnu, když jsem se u toho teď přistihla, připadala jsem si jak stařenka nebo matróna největší. A taky mi vadí, že s nabranými kily se zvětšuje hlad. Někde jsem četla, že je to tím, jak se naplní stávající tukové buňky na břiše, je tam určitá souvislost s nějakým hormonem, s nímž se zvyšuje i pocit hladu, mohu potvrdit, že u mě tomu tak je stoprocentně. Takže chci menší břicho i menší hlad!

Toť důvody, proč na sobě chci pracovat, určitě jsem na další zapomněla, ale i tak je toho až až.