Strašně jsem sem chtěla napsat něco pozitivního a taky to, že jsem zvládla 2. týden bez přejezení, ale nedopadlo to. Mám za sebou několik návštěv, kde se sice dost jedlo, ale já byla docela umírněná, normální obědy, večeře, byly tam nějaké dezerty, ale nic večer, jedla jsem hodně zeleniny a neproběhlo žádné bohapusté přecpávání, přesto jako by to ve mně zase něco spustilo. Nebo nevím, jaké byly příčiny, ale zkrátka jsem dnes po práci skončila s jedněma makovýma buchtama, čokoládou a kinder bueno. Z buchet jsem vydlabala sice jen makovou náplň s trochou těsta, protože mi takový to trvanlivý vyschlý těsto okolo nechutná, ale vím, že to mě neomlouvá. No a zakončila jsem to ještě houskou se sýrem. Na mé někdejší přejídací poměry to sice není tak drastické, ale přesto jsem zklamala. Vím to. Přiznávám se a stydím se.
A taky jsem začala přemýšlet o návštěvě nějakého odborníka, s kým bych mluvila o svým problému a který by mě někam směřoval. Už jsem skoro napsala mail jedné doktorce, ale potřebuju asi víc času na nasbírání odvahy. Vždycky se začnu přesvědčovat, že to přece zvládnu sama, ale nějak dochází baterky. Nevařím, nepeču, nepíšu, nefotím, nečtu a neposlouchám hudbu. Tak kdyby někdo věděl, kde se prodává elán, řekněte, štědře zaplatím.
To mě moc mrzí. Hodilo by se napsat, že to bude v pohodě, ale vzhledem k tomu, že procházím naprosto tím samým, připadá mi to jako bohapustá fráze. Návštěvu odborníka zvažuju taky, však víš. Taky mám po týdnu pocit, že to všechno půjde, že to zvládnu sama a že jíst normálně je prostě normální a umí to kdejaký dítě, ale pro nás to holt ais není snadný. Záchvatovitý přejídání je nemoc stejně jako třeba bulimie nebo anorexie :( A anorektičky a bulimičky taky musí k doktorovi. Kdybys měla kontakt na někoho důvětyhodnýho v Praze (nevím, odkud jsi), ráda si nechám poradit.
OdpovědětVymazatdej vědět, jak bojuješ dál. doktorka nebo nějaká pomoc určitě neuškodí. i kdyby tě to mělo jen nakopnout a dotat ti ten ztracenej elán. a bez elánu nejde nic.
OdpovědětVymazatdrž se!