Jak jsem se přemohla

Pro člověka jako jsem já není vůbec jednoduchý chodit někam do fitka cvičit. Ani tak nejde o to, že jsem  prostorově výraznější, no dobře nebudu si hrát na eufemismy, prostě jsem tlustá, ale prostě se tam necítím. Odmalička jsem zažívala muka při hodinách tělocviku na základce, kde na mě arogantní tělocvikářka neustále pořvávala povely jako „rychleji, výše, dál, víc“ a prostě nedovedla pochopit, že všichni nejsme stejní a já holt do těch jejich tabulek s předepsanými časy, za jak dlouho má člověk v té a té třídě uběhnout „šedesátku“ a podobně, nikdy nezapadnu. Nikdy mi nešla vybíjená, cokoliv s míčem, nevyšplhala jsem ani metr po laně ani po tyči, vždy doběhla poslední a třeba skoky do dálky, no darmo mluvit. Přístup učitelky pro mě tehdy byl docela traumatizující, takže jsem už jen z pachu žíněnky padala do mdlob a vůbec smrad všeho toho nářadí a celé tělocvičny ve mně budil hrůzu.

Rodiče měli během mýho dětství dost problémů se sebou navzájem, takže nějaké budování pozitivního vztahu k pohybu u mě neproběhlo. Do dospělosti jsem tak vstupovala sportem nepolíbená a až postupně si k němu hledala cestu přes kazety s Olgou Šípkovou a kolo.

Fitka, bazény, tělocvičny a všechny prostory, kde se lidi nějak společně hýbou, pro mě nadále zůstávaly tabuizovaným územím. Až na začátku loňskýho roku jsem to nějak prolomila a začala chodit na power jógu. Začátky nebyly lehký, vzhledem k mé stydlivosti se jakkoliv odhalovat před cizíma lidma mi vadilo převlíkání v narvané šatně, vadili mi nabušení borci funící na strojích, kolem kterých jsem musela projít do sálu, vadily mi štíhlé slečny, které si navzájem poměřovaly fiktivní špeky na břichu, a vadilo mi, že jsem byla ze všech přítomných nejtlustší. No, ale přemohla jsem nelibé pocity, začala chodit každý týden a postupně si zvykala. Cítila jsem se líp a prostě power jóga, k té samotné třeba někdy příště. Jednoduše jsem já, antisportovní typ, začala někam pravidelně chodit, pak dokonce i dvakrát týdně, no něco nevídaného!

Přestala jsem letos v dubnu, kdy jsem se šťastně vdala, což byl tedy se vším všudy docela stres, takže nebyl moc čas, ale já si ještě aspoň doma sjížděla cviky. Pak se ale přidaly problémy v rodině, pár smutných příběhů a já přestala úplně. Rozjelo se přejídání, nastoupilo přibírání, no rovnice jak ze sbírky matematických úloh. Moje pokusy o návrat do tělocvičny byly chabé a vnitřní výmluvy silnější, přidala se vedra, kdy se ve městě nedalo dýchat normálně, natož ve vydýchaným fitku, pak zas moc práce, prostě vždycky jsem si něco našla...

A dnes jsem se teda přemohla zas. Ani jsem nezkoušela se navlíct do dřívějšího cvičícího oděvu, neb se nechci zbytečně týrat, vzala jsem prostě něco volnějšího a vyrazila. První půlhodinu jsem proklínala cvičitelku, proč je to doprčic tak rychlý, a hledala na ní chyby, ačkoliv jsem samozřejmě  věděla, že chyby jsou na mé straně. Že to já jsem vyšla z formy a jen si hledám objekt, na kterým si aspoň v duchu můžu vylívat zlost, i když bych měla nědávat jen sobě.

Ale přežila jsem úspěšně i druhou půlhodinu a učinila pár poznatků, které teda nejsou nijak objevné, ale prostě jsem o tom docházení někam cvičit přemýšlela, čím se taky zabavit v tramvaji po cestě domů...

Plusy: 

+ budete pod dohledem  –  naučíte se správně provádět cviky, když něco děláte špatně, cvičitelka vás prostě opraví, tedy měla by

+ uvidíte se v zrcadle – ty jsou většinou všude, budete se mít více pod kontrolou, což se bude hodit, jestli teda máte jako já tendenci před sebou přivírat oči,  pro mě ten pohled dnes byl tedy pravda tristní, ale neuškodí dívat se pravdě do očí, že

+ oblečení  – budete se chtít vejít do nějakýho normálního oblečení, ne jen do volných tepláků a volnýho trika, v kratších tříčtvrťákách a úplejším tričku prostě není takové vedro a líp se v něm cvičí, takže motivace dostat se do nich (ehm, já bych v nich samozřejmě mohla cvičit i teď, kdybych si nic nedělala z rýsujících se špeků pod tkaninou, ale protože si dělám, raději se halím)

+ příjemný pocit na duši – budete se lépe cítit, ráno se vám bude lépe vstávat, budete se cítit lehčí (ačkoliv teda třeba nebudete, ale já se teď lehčí cítím :)

+ příjemný pocit po těle – budete se lépe cítit ve svém těle, postupně budete i ohebnější a časem budete i lépe vypadat

+ radost ze života a vyrovnanost – ty přijdou spolu s výše zmíněnými body

+ nemožnost se přejídat  – při pravidelném cvičení jógy se nejde přejíst třeba ani den předtím, teda jde, ale pak prostě budete nafouklí a nebude to moc příjemné, takže když pravidelně cvičím, víc se držím na uzdě a vzhledem k té vyrovnanosti výše ani nemám tolik potřebu do sebe něco rvát

Minusy:

- peníze – každá sranda něco stojí, takže i tady je třeba trochu provětrat kasičku

- uvidíte se v zrcadle – to může být v porovnání s ostatními štíhlými holkami kolem demotivující

- musíte se ukazovat před ostatními – pokud jste jako já stydlíni, bude vám převlékání hlava na hlavě nepříjemné

- musíte se tam nějak dostat – je to často otrava se přinutit a dopravit se do tělocvičny, pokud ji teda nemáte za rohem, jakožto že já nemám

- cvičitelka – musí vám sednout, když je vám nesympatická, cvičí se hůř, taky se mi to stalo

- obezita – jste-li jako já obézní, bude se vám cvičit hůř, přes břicho prostě všechny cviky neudělám a není to úplně pohodlné, ale uznávám, že tento bod je diskutabilní, jak jinak než cvičením se zbavit břicha …

Nojo, plusy převažují, tak příští týden zas. Snad se mi podaří oprášit do té doby i nějaké DVD a cvičit i doma, abych se tam příště něcítila jako looser a trochu potrénovala. Cvičení zdar!