Tak už tři týdny zarytě počítám. Mám za sebou kontrolu a za dva týdny 1,2 kg tuku dole. Takže bílkoviny a příjem 5 800 kJ na mě zdá se fungují. Ale neraduju se předčasně, víme, jak to bývá. Každopádně se cítím mnohem líp, mám víc energie, a přestože v práci mám zase totální nasazení, zvládám to docela v klidu.
S bílkovinama jsem teda byla docela na štíru. Cítila jsem se strašně přejezeně, nepřirozeně a prostě mi to množství nesedělo, takže mám teď zkusit 80-85 gramů. To už se dá.
Hlad nemám vůbec, jím jen proto, že to mám naplánovaný a vím, že musím po třech hodinách. Ale to bude asi spíš souviset s adrenalinem v práci než s vyváženou stravou. I když na té samozřejmě taky něco bude. Taky se snažím aspoň dvě hodiny týdně nějak pohybovat, zatím rotoped a power jóga.
No jinak žádné poznatky nemám:) Ráda bych sem do budoucna házela nějaké recepty s propočítanými hodnotami. Pro inspiraci vám i proto, abych furt nemusela chodit všude s diářem oblepeným papírkama s rozepsanými jídly. Jen bych potřebovala víc času no. Snažím se si pěkně žít a užívat a když mi nenarušuje volný čas práce, tak už se mi u počítače vysedávat nechce. Tak uvidím, co spáchám.
neděle 27. února 2011
sobota 12. února 2011
Čas vymést pavučiny
Tak se dívám, že mi to tu pěkně zpustlo. Chtělo by to trochu života, ale nemám ani foťák, abych sem vnesla trochu svěžího větru, kterej by vyfoukl všechny pavučiny z rohů. Tak vám aspoň zkusím říct, jak jsem na tom se svým přejídáním a hubnutím:) Od Vánoc jsem v podstatě neměla víkend jen pro sebe, až dodnes, pořád se něco děje, což je pro mě jenom dobře, protože když toho času mám dost, tak se začnu nudit a odtud už mám jen kousek k tomu jít nakoupit nějaky blafy a labužnicky je sežrat. Takže se krotím a poslední týden se nese ve znamení počtů.
Konečně znám svůj bazální metabolismus - 7 392 kJ, což je prý slušné a zřejmě se na něm podepsala moje loňská přesvatební kondička, kdy jsem dost cvičila. Vyšlo mi, že jsem na svou váhu docela trénovaná, což nejsem, protože jsem tak půl roku nic nedělala, ale prý to tělu trvá tak rok, než to spadne, takže jsem za to ráda a docela mě to nakoplo něco dělat.
No a pro hubnutí mám doporučenej kalorimetrickej příjem 5 800 kJ a hlavně 90–100 g bílkovin denně. Takže teď docela dost času trávím počítáním a vážením a přemýšlením. Ze začátku jsem se rozčilovala a vztekala, protože ono narvat do toho jídelníčku všechny ty zas....bílkoviny, minimálně 250 g zeleniny, dodržet kalorie a ještě dost pít a do toho normálně žít a pracovat je docela hlavolam. Ale zatím to zvládám, ono po sedmi dnech se nemůžu plácat po rameni. Chce to vydržet, to je jasný.
A já nikdy nevydržela počítat kalorie moc dlouho, je to prostě opruz, ale hodně mi pomáhá e-kalkulačka na stránkách www.flora.cz. Nejdřív jsem byla samozřejmě skeptická s mým tradičně negativistickým přístupem, ale když mi to pěkně spočítá ty hnusný bílkoviny, tak jsem těm stránkám udělila milost:)
No a samozřejmě se musím hýbat, což jsem ještě nezačala, protože rýmička, nachlazení, klasika. Tak se nechci vysilovat. Ale líbí se mi přístup doktorky, která mi doporučila dvakrát týdně nějakou pohybovou aktivitu + o víkendu delší procházky. Já jsem samozřejmě měla tendenci se do toho v přehnaným nadšení vrhnout a jezdit na rotopedu a cvičit obden, ale jemně mi naznačila, že nemá cenu se do toho pouštět takto, když bych toto tempo nedokázala udržet trvale.
Takže teď žiju čísly a jsem zvědavá, jestli to takhle půjde, dle fyzikálních zákonů by asi mělo:)
Konečně znám svůj bazální metabolismus - 7 392 kJ, což je prý slušné a zřejmě se na něm podepsala moje loňská přesvatební kondička, kdy jsem dost cvičila. Vyšlo mi, že jsem na svou váhu docela trénovaná, což nejsem, protože jsem tak půl roku nic nedělala, ale prý to tělu trvá tak rok, než to spadne, takže jsem za to ráda a docela mě to nakoplo něco dělat.
No a pro hubnutí mám doporučenej kalorimetrickej příjem 5 800 kJ a hlavně 90–100 g bílkovin denně. Takže teď docela dost času trávím počítáním a vážením a přemýšlením. Ze začátku jsem se rozčilovala a vztekala, protože ono narvat do toho jídelníčku všechny ty zas....bílkoviny, minimálně 250 g zeleniny, dodržet kalorie a ještě dost pít a do toho normálně žít a pracovat je docela hlavolam. Ale zatím to zvládám, ono po sedmi dnech se nemůžu plácat po rameni. Chce to vydržet, to je jasný.
A já nikdy nevydržela počítat kalorie moc dlouho, je to prostě opruz, ale hodně mi pomáhá e-kalkulačka na stránkách www.flora.cz. Nejdřív jsem byla samozřejmě skeptická s mým tradičně negativistickým přístupem, ale když mi to pěkně spočítá ty hnusný bílkoviny, tak jsem těm stránkám udělila milost:)
No a samozřejmě se musím hýbat, což jsem ještě nezačala, protože rýmička, nachlazení, klasika. Tak se nechci vysilovat. Ale líbí se mi přístup doktorky, která mi doporučila dvakrát týdně nějakou pohybovou aktivitu + o víkendu delší procházky. Já jsem samozřejmě měla tendenci se do toho v přehnaným nadšení vrhnout a jezdit na rotopedu a cvičit obden, ale jemně mi naznačila, že nemá cenu se do toho pouštět takto, když bych toto tempo nedokázala udržet trvale.
Takže teď žiju čísly a jsem zvědavá, jestli to takhle půjde, dle fyzikálních zákonů by asi mělo:)
úterý 7. prosince 2010
Předvánoční masakr a vánoční závazek
Nechci psát o tom, jak nestíhám a nemám čas. Ale frekvence mých záznamů jest toho důkazem. Nesnáším prosinec, v práci je to neuvěřitelnej blázinec, přesčasů hora, energie dochází a do toho bych si jako měla užívat předvánoční atmosféru, kterou sice miluju, ale v tomhle zápřahu nepřichází v úvahu.
Pozitivní ale je, že se držím a nepřežírám se. Chodím pozdě domů, večeřím v práci a doma jsem večer tak unavená, že nemám sílu myslet na nějaký další jídlo. Kvůli práci jsem zrušila i svý "hubnoucí sezení" u doktorky, takže ani nemám představu o výsledcích kalorimetrickýho vyšetření, ale prostě vydržím do ledna.
Taky jsem letos nechtěla píct, vloni jsem totiž nadšeně po nocích ze zbytku posledních sil napekla a protože to bylo strašně dobrý a bylo toho hodně, tak co jsem nerozdala, jsem samozřejmě ujídala. Výsledek: 3 kila za Vánoce nahoře. Letos jsem proto chtěla alespoň odsud omezit nebezpečí, jenže jsem vyměkla a něco málo přesto vytvořila. Nicméně mám v sobě velké odhodlání a závazek, který chci stůj co stůj splnit, a že já nejsem moc hecovací typ, tak teď se fakt hecuju, že nechci za Vánoce přibrat. Takže ni deko!
Pozitivní ale je, že se držím a nepřežírám se. Chodím pozdě domů, večeřím v práci a doma jsem večer tak unavená, že nemám sílu myslet na nějaký další jídlo. Kvůli práci jsem zrušila i svý "hubnoucí sezení" u doktorky, takže ani nemám představu o výsledcích kalorimetrickýho vyšetření, ale prostě vydržím do ledna.
Taky jsem letos nechtěla píct, vloni jsem totiž nadšeně po nocích ze zbytku posledních sil napekla a protože to bylo strašně dobrý a bylo toho hodně, tak co jsem nerozdala, jsem samozřejmě ujídala. Výsledek: 3 kila za Vánoce nahoře. Letos jsem proto chtěla alespoň odsud omezit nebezpečí, jenže jsem vyměkla a něco málo přesto vytvořila. Nicméně mám v sobě velké odhodlání a závazek, který chci stůj co stůj splnit, a že já nejsem moc hecovací typ, tak teď se fakt hecuju, že nechci za Vánoce přibrat. Takže ni deko!
pondělí 15. listopadu 2010
Ach ty plány...
Docela to tu flákám, ale není to tím, že bych jen někde v koutě obcovala s čokoládou, (i když přiznám se, jedno přejezení mám už teď bohužel na kontě taky), ale je to prostě tím, že se furt něco děje, nestíhám, nestačím a ani nemám moc náladu sedět u počítače.
Co se týká mých snah, snažím se plánovat dle rady doktorky jídlo, ale jelikož jsem od přírody rebel a mám chuť se úplně nesmyslně bouřit, tak i s těmito plány stravy mám problém. Spočívá to sice v prostém naplánování si jídel na příští den a následném odškrtání, zda šlo podle plánu, či nikoliv a zhodnocení eventuelního přejezení. Jenže mně z nějakýho vrozenýho negativismu činí potíže dát si na svačinu zrovna to a ono, co mám napsáno, připadám si pak jak na školním táboře. Ale tak se s tím srovnávám a plánuju a více či méně se držím. Minulý týden, shodou okolností ve čtvrtek před společným vážením (no jsem blbá prostě), jsem to nezvládla a přejedla se, ale dost jsem nad tím přemýšlela a kromě chvilky příjemných pocitů u půl piksle lískooříškové pomazánky z DM jsem z toho prostě snad ani neměla nějakej požitek. Ani vlastně nevím, proč jsem se přejedla, když mě nehonily žádný speciální chutě, prostě asi z té potřeby utýct před světem a na chvilku se schovat, nějaký zklidnění, něco co by za to stálo mi to ale nepřineslo, takže jsem zase zpět a jedu si znova svou čistou lajnu. Vydržela jsem 41 dní, tak třeba teď budu úspěšnější.
Jo a ještě k tomu plánování, ono je mi to sice dost proti srsti, ale musím uznat, že díky tomu do sebe dostanu minimálně 300 g zeleniny denně, což jsem dřív (ačkoliv jsem házela ramena, že zeleninu, tu já přece zvládám v jídelníčku bez problémů) nezvládala.
Až na ten můj minulotýdenní exces se stravuju normálně, nejím moc, ani málo, ale dopřeju si občas štrúdl, a i 70% čokoládě už jsem udělila milost, moje mléčnými Milkami zmlsané chuťové pohárky ale zvládnou jen tu s nějakou příchutí, vyzkoušela jsem karamelovou a jsem spokojená. Dle převažování u doktorky je prý velmi pozitivní zpráva, že nepřibírám, můj jídelníček se sice za redukční opravdu považovat nedá, ale až budu prý jednou v udržovací fázi, mělo by to být bez problémů. Krásná vize, ale pro mě trochu moc futuristická:)
A teď čekám na výsledky kalorimetrickýho vyšetření, kdy bych se měla dozvědět, kolik moje tělo skutečně potřebuje, kolik a jak spaluju, tak jsem zvědavá. A pak začne teprve to pravý tóčo, kdy budu nadrsno počítat kalorie. Ble. No nějak se k tomu cíli dopracovat musím, pomalu, ale jistě:)
Co se týká mých snah, snažím se plánovat dle rady doktorky jídlo, ale jelikož jsem od přírody rebel a mám chuť se úplně nesmyslně bouřit, tak i s těmito plány stravy mám problém. Spočívá to sice v prostém naplánování si jídel na příští den a následném odškrtání, zda šlo podle plánu, či nikoliv a zhodnocení eventuelního přejezení. Jenže mně z nějakýho vrozenýho negativismu činí potíže dát si na svačinu zrovna to a ono, co mám napsáno, připadám si pak jak na školním táboře. Ale tak se s tím srovnávám a plánuju a více či méně se držím. Minulý týden, shodou okolností ve čtvrtek před společným vážením (no jsem blbá prostě), jsem to nezvládla a přejedla se, ale dost jsem nad tím přemýšlela a kromě chvilky příjemných pocitů u půl piksle lískooříškové pomazánky z DM jsem z toho prostě snad ani neměla nějakej požitek. Ani vlastně nevím, proč jsem se přejedla, když mě nehonily žádný speciální chutě, prostě asi z té potřeby utýct před světem a na chvilku se schovat, nějaký zklidnění, něco co by za to stálo mi to ale nepřineslo, takže jsem zase zpět a jedu si znova svou čistou lajnu. Vydržela jsem 41 dní, tak třeba teď budu úspěšnější.
Jo a ještě k tomu plánování, ono je mi to sice dost proti srsti, ale musím uznat, že díky tomu do sebe dostanu minimálně 300 g zeleniny denně, což jsem dřív (ačkoliv jsem házela ramena, že zeleninu, tu já přece zvládám v jídelníčku bez problémů) nezvládala.
Až na ten můj minulotýdenní exces se stravuju normálně, nejím moc, ani málo, ale dopřeju si občas štrúdl, a i 70% čokoládě už jsem udělila milost, moje mléčnými Milkami zmlsané chuťové pohárky ale zvládnou jen tu s nějakou příchutí, vyzkoušela jsem karamelovou a jsem spokojená. Dle převažování u doktorky je prý velmi pozitivní zpráva, že nepřibírám, můj jídelníček se sice za redukční opravdu považovat nedá, ale až budu prý jednou v udržovací fázi, mělo by to být bez problémů. Krásná vize, ale pro mě trochu moc futuristická:)
A teď čekám na výsledky kalorimetrickýho vyšetření, kdy bych se měla dozvědět, kolik moje tělo skutečně potřebuje, kolik a jak spaluju, tak jsem zvědavá. A pak začne teprve to pravý tóčo, kdy budu nadrsno počítat kalorie. Ble. No nějak se k tomu cíli dopracovat musím, pomalu, ale jistě:)
neděle 31. října 2010
Což takhle pórek
V poslední době ulítávám na pórku, nikdy jsem ho moc nemusela, zvlášť tepelně upravenej a třeba v polívce, ten nesnáším, ale jak tak koumám, co jíst k večeři, vykoumala jsem, že je vynikající v pomazánce. Stačí tvaroh nebo cottage, kousek pórku na kousky, lžice hořčice, smícháme a máme výbornou a zdravou večeři. Doporučuju!
úterý 26. října 2010
26 dní jsem čistá
Ozývám se po čase, moje nekomunikativnost je tu sice stále se mnou, ale já jsem trochu skrytý grafoman, takže mi to nedá. Jo, tak jsem čistá už pěkných pár dní. Ale je to boj. Dnes jsem šla z práce a měla jsem fakt namále. Chtěla jsem se přejíst, hodně, strašně, pak jsem začla snižovat nároky a alespoň čokoládu říkala jsem si. Byla jsem trochu zhrzená z návštěvy doktorky, která si mě informativně převážila a hle 83 kg, teda chápu, že její váha váží jinak, ale aby ukazovala víc než minule, to mi podkopalo moje domnělé sebevědomí, s nímž se snažím sama sobě tvrdit, že je mi váha jedno, hlavně, že se nepřežírám. To je pravda. ale přece jen to naštve, když to srovnám se svými záznamy...
Zaútočil na mě taky PMS, ačkoliv většinou jsem jen nevrlá, netrpělivá a musím se krotit, abych v práci hystericky neodsekávala, tak tentokrát to mám takové depkoidní. Včera jsem brečela ve vaně a při cestě z práce, ještě, že byla tma, tak jsem si vykračovala s tváří zalitou slzama, a dnes k tomu ta chuť se přežrat, no nakonec jsem to pro dnešek ustála. Byl jsem i nakoupit, což je pro mě dost nevhodná kombinace s takovými chutěmi. Ale potřebovala jsem nějaký jídlo, snažím se teď nakupovat výhradně s mužem a nelozit do krámu sama, no ne vždy je to možný, že. Takže jsem teda zvládla i nakoupit a při cestě k pokladnám jsem to v tomhle Albertovi moc neznala a omylem si to zkrátila kolem čokolád, byla jsem jak feťák fakt. Tak jsem se hned začala dívat na druhou stranu a zevrubně studovat kávy, abych to zvládla, dozvěděla jsem se, že existuje nějaká nová rozpustná káva vyráběná ze zelených bobulí kafe, takže aspoň to, jinak teda nakoupeno, ale zapotila jsem se. Co vám budu povídat, není to jednoduché býti magorem přes jídlo.
Mám za sebou dvě návštěvy psycholožky, dozvěděla jsem se, že nepiju tak pěkně, jak jsem si myslela, jelikož moje zelené čaje mi paní hezky odečítá, čímž mě sice štve, ale tak se snažím hodit trochu do pokory a poslouchat a vařím více roibosu. No a čím mě štve ještě víc, je, že chce, ať si teď jídlo plánuju. Uáááááááááááá. Já. Já, které při slově plán naskakuje husí kůže a proti všem fyzikálním zákonům mám chuť své tělo nutit do běhu a utíkat pryč....Ale já umím plánovat, i jídlo umím plánovat, však v tom mám praxi, jen mě to nebaví. Ale jak říkám, musím přestat se svými rebeliemi a nahodit trochu té pokory, jelikož si říkám, že když se jde léčit alkoholik, tak se mu asi taky nelíbí vše, co mu doktor říká. Ale protože se chci vyléčit a moje cesty byly doposud k h...u, tak to tedy zkusím.
Zaútočil na mě taky PMS, ačkoliv většinou jsem jen nevrlá, netrpělivá a musím se krotit, abych v práci hystericky neodsekávala, tak tentokrát to mám takové depkoidní. Včera jsem brečela ve vaně a při cestě z práce, ještě, že byla tma, tak jsem si vykračovala s tváří zalitou slzama, a dnes k tomu ta chuť se přežrat, no nakonec jsem to pro dnešek ustála. Byl jsem i nakoupit, což je pro mě dost nevhodná kombinace s takovými chutěmi. Ale potřebovala jsem nějaký jídlo, snažím se teď nakupovat výhradně s mužem a nelozit do krámu sama, no ne vždy je to možný, že. Takže jsem teda zvládla i nakoupit a při cestě k pokladnám jsem to v tomhle Albertovi moc neznala a omylem si to zkrátila kolem čokolád, byla jsem jak feťák fakt. Tak jsem se hned začala dívat na druhou stranu a zevrubně studovat kávy, abych to zvládla, dozvěděla jsem se, že existuje nějaká nová rozpustná káva vyráběná ze zelených bobulí kafe, takže aspoň to, jinak teda nakoupeno, ale zapotila jsem se. Co vám budu povídat, není to jednoduché býti magorem přes jídlo.
Mám za sebou dvě návštěvy psycholožky, dozvěděla jsem se, že nepiju tak pěkně, jak jsem si myslela, jelikož moje zelené čaje mi paní hezky odečítá, čímž mě sice štve, ale tak se snažím hodit trochu do pokory a poslouchat a vařím více roibosu. No a čím mě štve ještě víc, je, že chce, ať si teď jídlo plánuju. Uáááááááááááá. Já. Já, které při slově plán naskakuje husí kůže a proti všem fyzikálním zákonům mám chuť své tělo nutit do běhu a utíkat pryč....Ale já umím plánovat, i jídlo umím plánovat, však v tom mám praxi, jen mě to nebaví. Ale jak říkám, musím přestat se svými rebeliemi a nahodit trochu té pokory, jelikož si říkám, že když se jde léčit alkoholik, tak se mu asi taky nelíbí vše, co mu doktor říká. Ale protože se chci vyléčit a moje cesty byly doposud k h...u, tak to tedy zkusím.
středa 20. října 2010
Tak si žiju
Přišlo na mě nekomunikativní období. Respektive nepsací, protože užvaněná, to jsem celkem dost. Tak si zkouším žít trochu bez stresu, hodně spím a snažím se neřešit moc jídlo. Váha postupuje dolů, ale nechci se moc nadchnout a řešit to. Tak to nedělám. Hlavní můj počin je ale návštěva psychologa. Šla jsem tam po prokaleným víkendu a rvala si vlasy, k čemu jsem se to dokopala. Neměla jsem absolutně náladu, nechtělo se mi mluvit, neuměla jsem se vyjádřit, ale pak jsem se rozkecala a bylo strašně úlevný dostat ze sebe historii svýho hubnutí, svých problémů, rodiny, prostě říct to všechno někomu, kdo mi snad trochu pomůže se srovnat sama se sebou. První návštěva ale nic neznamená, ačkoliv jsem se cítila strašně významně, že jsem to dokázala, tak je to na delší běh a více sezení. Zkusím být trpělivá. Zatím si mám zapisovat, co jím, a při přejezení všechny svoje pocity, který mu předcházely. Já ale zatím držím a nepřejídám se, cítím, že jsem pod dohledem, tak se nechci cpát. No asi tomu taky dost přispívá ta moje snaha vyklidnit se. Ale ona chuť se přejíst, ta ve mně číhá, vím o ní, ale zatím jsem silnější.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)